Letos tání přišlo dřív, pak přestalo i pršet, a tak v polovině března přemýšlím, kam se vydáme. Program je na mně. Oblíbené severní Slovensko je už bez vody, sázím tedy na něco v nížině. Kde jsme ještě nebyli? Wisla pod přehradou Goczalkowice. Doufám, že začneme na některém z přítoků, ale cestou pod hráz v Zabrzegu vidíme, že v nich je vody opravdu málo.

Bobři

Nasedáme na konci ulice Karla Janoszka, která nás přivede až na břeh řeky. Vodočet ukazuje asi 7 kubajzů, to by mělo stačit. Nasedání na pravém břehu je pohodlné, ve Wisle teče mírným proudem docela čistá voda. Řečiště je široké po celou dobu plavby okolo 20 m, břehy jsou v první polovině upravené ale porostlé trávou a vysokými stromy.

Asi po 700 metrech splouváme nízký šikmý stupeň a po chvíli míjíme první přítok zprava, Ilownici. Po pár metrech podplouváme železniční mosty, nový a starý a pak i mosty silniční. Vpravo leží Czechowice-Dziedzice, ale z města není skoro nic vidět. Občas se musíme vyhnout udicím místních rybářů, se kterými se pozdravíme, ale jinak je plavba naprosto klidná a přehledná. Obdivujeme, jak mohutné stromy dokáže skolit bobr. Shodneme se, že sekyrou by se nám do toho nechtělo. Nalevo i napravo od nás se rozkládají rybníky.

Průjezd rourou

Šplouchne na nás ještě jeden stupínek a další plavbu nám zpestří podplutí provizorního přemostění tvořeného asi 13 velkými rourami, které jsou zasypány štěrkem a zpevněny panely. V té prostřední teče nejvíce vody, ale nájezd je ucpaný naplavenými klacky a suchým rákosím. Co nejde silou, jde ještě větší silou, nějak se přes zátaras prorvu, rychle se sehnout, pádlo podél lodi a hlavně se nezvrhnout. Jsem šťastně dole a hned chystám foťák na Krtka a Adama. Těsně pod přemostěním si dáme pauzu vlevo na plážičce a najednou vidíme, co za obludu jezdí přes řeku. Teď bych v té trubce být nechtěl.

Přírodní úsek Wisly

Po chvíli se zprava vlévá říčka Biala a asi po dvou kilometrech začíná Wisla meandrovat. Je to podobné meandrům Odry pod Bohumínem, ale poněkud užší. Břehy se trochu zvedají, tady by se místo na přistání hledalo hůř. Proud postupně zrychluje a plavba příjemně ubíhá, její směr se z převážně východního směru stáčí k severu. To už se blížíme ke konci naší cesty u mostu v Góře. Krtkovi zvoní mobil, Kamča: kde jste? Už skoro hodinu vidím, že jste ode mě jen kilometr… To ty meandry. Vystupujeme hned pod mostem na levém břehu, kde je i fajn plácek na odstavení auta. Sluníčko svítí, vody byl dostatek, máme za sebou 18 km a jen lehce přes 3 hodiny pádlování. Fajn den.

Další možnosti

Můžete samozřejmě pokračovat dál. Splutí úseku Wisly nad přehradou je diskutabilní, je „obohacen“ množstvím stupňů. Když bude vody víc, můžete na Wislu pod přehradou nastoupit některým z jejich přítoků. Pro sběratele zářezů na pádle se nabízí na plavbu nasednout v Miedzyrecze na Jasienici, po Ligockim kanále přejet do Wapienice a po ní dopádlovat na Ilownici a teprve po ní se dostanete na Wislu. Můžete zkusit i říčku Biala, ale na ní jsou také stupně. Z hranic v Těšíně je to 50 minut. Ale to jen teoretizuju nad mapou.

Jirka Hodic, VK Slavia Hradec Králové