Bílina není řeka pro slečinky. V minulém století byla tato říčka masivně znečišťována chemickými továrnami, jako třeba Spolchemie v Ústí nebo Chemopetrol v Litvínově. Mnohé se zlepšilo. Ani dnes se ale nejedná o řeku s čirou vonící vodou. Chemická kontaminace byla vystřídána znečištěním komunálním. Řeka protéká vedle velkých průmyslových areálů i okolo vyloučených lokalit, z nichž nejznámější je mostecký Chánov. Také regulace břehů koryta je poměrně značná. Nad splouvaným úsekem tok dokonce protéká několik kilometrů vodácky nesjízdným potrubím.

Na druhou stranu voda Bíliny skoro neustále teče, má poměrně nízký počet jezů. A cestou potkáte nejen značné množství nejrůznějších živočichů, ale třeba i úžasnou škálu kamenných mostů, rozpadlých mlýnů a industriálních podivností.

Bílina z Velvět

Říčku Bílinu mám nejradši v pozdním jaře, kdy kvetou stromy a jarní zeleň milosrdně zakrývá naplavený bordel na březích. Dnes vám ale ukážu drsnější a syrovější tvář Bíliny ze začátku března 2026.

Podél Bíliny vede železniční trať, která usnadňuje dopravu i případný pendl k autu. Dá se tak začít plavba skoro kdekoli. Dojíždím vláčkem s milou mladou průvodčí do miniaturní zastávky Velvěty, která leží hned u řeky.

Nafukuju pálavu a vyplouvám. Řeka za aktuálního průtoku svižně proudí (mírně nad 6 kubíků za sekundu v Trmicích).

Vyloženě sportovní peřejka vás pak pohoupe ve Rtyni. Kamarádka s dětmi se pod mostem kdysi cvakla, místní je pak nepustili mokré přes zahradu, takže jsme je na silnici dopravovali docela krkolomně tokem řeky.

Pod peřejkou ve Rtyni podplouváte hezký jednoobloukový kamenný most u zaniklého mlýna. O kousek dál vás potěší čtyřobloukový kamenný barokní most u železniční zastávky Brozánky.

A nebyla by to Bílina, aby přes ni nevedly různé roury a traverzy. Také si budete občas připadat jako ve zvěřinci. Ze břehů na vás koukají ovce, koně, kravky, divoká prasata, z vody pak nutrie a nejrůznější ptactvo.

Bílina z Řehlovic

Další orientační bod při plavbě tvoří sada mostů u železniční stanice Řehlovice, ten poslední je dálniční.

Před mosty můžete plavbu ukončit s docházkou na nádraží, nebo splouvat dál.

Docela mile působí následující kamenný most ve Stadicích i upravená vesnička okolo něj.

U řeky pak najdete posezení u Královského pramene, v dochozí vzdálenosti se nachází i monumentální pomník Přemysla Oráče.

Podplujete železniční a dálniční most na volej novějšího vakového jezu. Pokud funguje, je ho třeba obnést po levém břehu.

Okolo řeky na vás přes chatičky v Nových Stadicích vykukují vulkanické kopečky Českého středohoří.

Za dalším dálničním mostem na vás čeká cákající kamenný stupeň poblíž železniční zastávky Koštov, splouvá se vpravo.

Jako dva majáky vás budou dále doprovázet vysoké komíny teplárny Trmice. Obeplouváte pěkný zámecký park se zámečkem v Trmicích na pravém břehu.

V Trmicích se náhle zpoza plotu cosi vymrští a padne přede mne doprostřed řeky. Je to modrý plastový pytel, nacpaný odpadky. A tak tu chvíli plujeme spolu.

Rozloučíme se až u odbočení kanálu obtékajícího zleva místní nebezpečný jez. Já jedu vlevo mezi můstky a domky.

Po Bílině v Ústí nad Labem

Po spojení obou ramen řeky obeplouváte nákupní centra, u kterých občas v řece potkáte vyhozený nákupní vozík, nebo na břehu občana opalujícího kabely.

Doplouvám na delší volej dalšího jezu. Tam vedle různých vodních zvířátek potkáte často i značné množství plovoucích odpadků. I když jste v krajském městě, plujete opuštěnou krajinou mezi železnicí a hlavní silnicí.

Po delším pádlování se dostávám k vysokému nevzhlednému nesjízdnému novému jezu, obtahuje se vlevo.

Rychlý proud mě pak žene pod různé mostky a potrubí. Nejzajímavější tu bývá asi zážitek z dunícího průjezdu polotunelem (převisem) silnice nad řekou.

Kamenitými peřejkami míříte pod lanovku a závěrečný železniční a silniční most.

Řeka vás vyplivne do širokého koryta Labe. Tady už stačí přistát a dojít přes pěší lávku na místní hlavní nádraží.

Kdo pádlování ještě nemá dost, může pokračovat po mírně tekoucím a celoročně splavném Labi.

Závěr

Bílina je prostě tak trochu jiná. Přesto, nebo právě proto, stojí tahle říčka občas za vodáckou návštěvu. Má rychlý proud a některá zajímavá místa. A pro to ostatní si říkám s klasikem – děkuji za bolest, jež učí mne se tázat.

Ahoj Eki