Když je sucho, má vodák omezenou možnost volby řeky. Buď se spokojí s voleji vodních nádrží, případně rybníků či pískoven. Nebo zamíří na celoročně sjízdné toky, jakými je třeba Labe z Ústí, Vltava v Praze a pod Prahou nebo Morava pod Olomoucí. Případně využije služeb přehrad, které do toků v době sucha dodávají vodu. Sem patří třeba obligátní Vltava z Vyššího Brodu udržovaná na sjízdnosti Lipnem, dolní Ohře nadlepšovaná Nechranicemi, nebo Mže podporovaná vypouštěním z přehrady Hracholusky.

Dolní Jizera z Benátek nad Jizerou

Dolní Jizera, vzhledem k velikosti svého povodí a poloze pramenné oblasti ve vysokých horách, patří spíše k tokům celoročně sjízdným. Protože Raft.cz tu hlásil nějaké 4 kubíky a příznivou sjízdnost, stíhám autobus z pražského Černého Mostu, který mě za pár desítek minut hodí do Benátek nad Jizerou. Nafukuju packraft u místního silničního mostu, kde potkávám i dnešního prvního vodáka – slalomového kajakáře.

Po chvíli voleje přichází rozvalený jez, který byl upraven pro slalomové pádlování.

Zábavná peřejka mi šplouchne vodu do lodi. Pak se řeka uklidní. Obeplouvám ostrov a za slunečného počasí pádluju po dlouhém voleji jezu Kačovský mlýn. Podplouvám funkcionalistický silniční most. Následující vysoký a nesjízdný betonový jez přenáším po pravém břehu. Přes jez nepřepadá prakticky žádná voda.

Dávám si oběd u místních stolečků a zkoumám blízkou pískovnu. Je upravená pro rybáře. Ti tu naštěstí žádní nejsou, tak přetáhnu packraft a chvíli si zapáduju po stojaté vodě plné zajímavých struktur zelených sinic.

Jizera od Kačovského mlýna

Přetáhnu písčiny pod jezem a od výpusti elektrárny už se dá plout. Jen mi jsou divné dlouhé mokré pásy okolo břehů a to, že vody je evidentně málo.

Podjíždím dálniční most s pěknou peřejkou pod ním.

Pak se dostávám k Tuřicím a k další příjemné peřejce, více fotek za různých stavů najdete třeba zde: https://www.raft.cz/Clanek-Jizera-z-Turic-v-promenach-roku.aspx?ID_clanku=2396.

Za mostem na levém břehu měří stav vody vodoměrná stanice Předměřice.

Další peřejka s padlým stromem mě donutí k vystoupení z lodi. Toho využívám v horkém dni ke koupání v čisté vodě Jizery.

A nejsem sám. Jizera tu slouží k osvěžení místním i přespolním. Proplouvám okolo občerstvení v Sojovicích, kde potkávám i pár kánoí a paddleboardů.

Druhou nesjízdnou překážkou na trase představuje jez v Otradovicích, který obnáším po pravém břehu.

Před Káraným potkávám pár laminátových kánoí (tátové s malými dětmi) a také několik paddleboardů.

Jizera před Káraným

Podplouvám silniční most v Káraném a vzápětí dřu o dno na štěrkopísku rozlivu peřejky pod ním. Loď si nechci zničit, tak raději už po několikáté vystupuju a volím krátkou procházku korytem.

Pak už se proud uklidňuje a já hlubokou vodou doplouvám na soutok Jizery s Labem.

Po dalších pár stech metrech labského voleje, nadrženého jezem v Brandýse, končím u občerstvovacího stánku v městečku Lázně Toušeň. Koupu se a balím. Vlakem z místní zastávky mířím domů.

Závěr aneb špičkování

Byla to příjemná plavba, nějakých 20 km klidného pádlování. Jen mi vrtalo hlavou, proč voda na pohodlné splouvání místy chyběla? A proč byly okolo břehů ty pásy mokrých kamenů?

Odpověď jsem našel až doma při kontrole stavů a průtoků na Jizeře. Zatímco vodoměrná stanice výše v Bakově uváděla stabilní průtok 4 m3/s, v Předměřicích tomu bylo jinak (viz obrázek níže).

Průtoky v Předměřicích velmi silně kolísaly, klesaly až na 1,8 m3/s. Důvodem by podle mého názoru mohlo být tzv. špičkování na malých vodních elektrárnách. Elektrický proud je v průběhu dne různě drahý, elektrárně se vyplatí vyrábět a tedy pouštět nadrženou vodu jen v určitých hodinách. Z toho pak může vznikat to výrazné kolísání hladin a průtoků, a následné kletby nás vodáků.

Ahoj Eki