Kdysi dávno...Poprvé jsem jel Vavřinec myslím v roce 1983 a pak 12x po sobě rok co rok. Na laminátkách, tj. vydry nebo vertexky. Primitívní výbava: žádný neopren, obyčejné šusťákové hadry, pradávné polystyrenové vesty a přílbičky pro hokejisty. První rok jsem se samozřejmě cvakal jak o závod, ten první cvak si pamatuji přesně: byl na tom stromě VP kousek za lávkou... Po třetím cvaku (někde u těch chatiček za cíkvickým mostem) jsem vydoloval z loďáku (sic!!!) pléskačku slivovice a díky pořádnému loku háčkovi i sobě jsme se z té hrůzy konečně sjeli že to šlo až k Toušicům docela bez průserů... Z toho jak jsou na záběrech od Davídkova mlýna a před lávkou vidět ty příšerné zácpy vzducholodí (D1 úplné nic!!) na mne jde hrůza. Debláci, kteří na té vzducholoďové sedačce opravdu SEDÍ jak vosa na bonboně, nevědí co je to závěs, přehazují si pádlo zleva doprava jako vařechu u guláše, nevědí, co je to nájezd na šupnu... potěšpánbůh! Klasickou pevnou deblovku tam asi nenajdeš ani se svíčkou v pravé poledne. Mňo, zůstaly nám starým dědkům na Vavřinec "kdysi dávno" pěkné vzpomínky. Tohleto mít nemusím, i kdyby na to v 70 letech ještě byla fyzička. Sbohem, dávný Vavřinče  |