Mě fascinuje ta úžasná jistota - s cestovkou na vodu nikdy nepojedu, vím, o co přicházím...
Taky jsem kdysi jezdívala s různými vodáckými partami - ale jak šel čas, party se porůznu rozpadly, u bývalých vodáckých přátel přišla rodina, děti, odpovědná práce, posléze dovolené přizpůsobené rodině a pozici v práci...
Já pořád zůstávám, co se týče trávení volného času, u vody. Setkává se to mnohdy s úžasem a kroucení hlavou u vrstevníků - cože? Na vodu? Pod stan? V dubnu? V říjnu?
Jasně, že pak s přítelem rádi využíváme vodácké cestovky. Když jsme sami dva, je to pro nás nejlepší volba, co se týče poměr cena/výkon. Dostaneme se v zahraničí na zajímavé řeky, organizovat to ve dvou by bylo nemožné a nebezpečné.
Jeli jsme takto už s několika českými/moravskými cestovkami a máme s jejich guidy v podstatě jen dobré zkušenosti. Někdy až nadstandardně dobré - zažili jsme situace, kdy naši guidi zachraňovali lidi v problémech na některých řekách. Horší je to s klientelou. Protože je problém, když se na dvojkovou nebo trojkovou vodu přihlásí začátečníci. Ale to je spíš problém těch klientů než cestovek - ty mají v katalogu vždy upozornění, že se jedná o náročnější vodu. Pokud mám v hlavě aspoň nějaké mozkové závity, měl bych pochopit, že zájezd na vodu není plavba na gondole, kde sedím v lodičce a "guide" mě poveze. Na každé vodě si to musím odpádlovat - guide mi poradí, kudy nejlépe a dává v nebezpečnějších místech záchranu. Ale na lodi je každý sám za sebe a měl by vědět, kam se může přihlásit. Jinak ohrožuje nejen sebe, ale i ostatní včetně guidů.