Re: Pane joKdo tady hovořil o opaku? Tématem naší hospodské konverzace (zdůrazňuji: konverzace, nikoliv žvanění) je To Něco specifického, jedinečného, co je ve své ne-dokonalosti vlastně dokonale krásné a natolik originální, že vás právě proto milujeme, béřeme si vás do manželského lože a slibujeme věrnost v dobrém i zlém. Něco jako ten přiblble tajuplný úsměv Mony Lisy, který pak obdivuje celý svět. Pochopili to i někteří kolegové, kteří tu na dokonalé portréty svých vodáckých poloviček začali přikreslovat nějakou tu maličkou šmouhu....V sobotu na Rokytce jsem viděl takový krásný případ ženského vnímání světa - dvě dámy na Pálavě, jedna s nich měla na sobě neoprén a na něm slušivý kabátek s kožešinkou kolem kapuce, aby ji přeci jen nebyla zima. Pravda, že se kožešinka trochu nacucala voděnkou, když se dámy zvrhly na jezu....  Ale holky byly v pohodě a evidentně drsňačky, protože hovořily o loňské Sázavě a mínus patnácti... |