pro mne, anžto suchozemce, jsou to postavy bájné, ale není, Petře, Tebou uváděný Vladimír Jirásek také známý pod skautskou přezdívkou Olaf? Ten, který svůj první 'velký' závod (Mindův memoriál) uzavřel prokutálením helmovské šlajsny marně vzduchu hledaje?
Před poslední pětistovkou jsem si s chutí přečetl, ba přímo zhltnul, jinou kolekci osobností: "Příběhy psané pádlem na řece" od Otty Janka (Leprez, 2000) a musím říct, že Olafův příběh na mne doléhá velmi intenzivně. Zejména již jednou citovaná pasáž:
"Jezdil sám. Vodácký rok začínal Berounkou. Když odešly ledy, přišel Olaf. Nemusely odejít všechny, čekal jen až ledový příkrov na řece začne praskat a až se pohnou velké ledové kry. Malé mu nevadily. Mohl mezi nimi kličkovat anebo je mohl také odstrčit. Ledová tříšť mu poškrábala pádlo. List míval tak roztřepený, že by se dal snad česat hřebenem. ... Jezy jezdil šusem."
www.kanoe.cz/?view=article&id=...www.padler.cz/vladimir-jirasek...Díky za recensi, tento druh duchovní stravy je na zimu lepší než sádlo!
Dan