PR je docela věda, musí se dělat dlouhodobě, musí se pěstovat vztahy s médii, musí se respektovat zájmy čtenářů... atd. Musí se ale zároveň chtít dělat a musí se být přesvědčen, že to má smysl. Je to podobné jako u podmních prodavačů.
Pokud něco z toho není splněno, jde veškeré úsilí do kytek. Viz ta minulá diskuse. Dobře to tam shrnul Kmocháček - nejdřív principiálně nadáváš na na média a novináře a pak po nich něco chceš. To prostě nejde, tak to nefunguje.
Konkrétní příklad z obou akcí ukázek záchrany:
1) Blbě zvolený termín. V srpnu to už média (a čtenáře) nezajímá. Všichni už byli na vodě, nebo mají koupené zájezdy. Školní výpravy jely v květnu. Média by to možná zajímalo právě začátkem května (kdyby bylo teplo), nebo těsně před prázdninami (kdyby byla zima).
2) Nácvik záchrany a ještě k tomu s úředníma hlavounama je nuda a nikoho moc nezajímá. Akční jsou samotní hasiči, akce, záchrana, mrtvoly...
3) Kde je video, slušné fotky, předpřipravený reportík, nákresy, odkazy na metodiku, přímé řeči? To je základem PR. Především spousta webů a regionálních novin by na to skočila a uveřejnila. Kde jsou videa na YouTube?
4) Proč jsem tam nejel já ani nikdo z naší redakce (jako příklad novinářů, kteří se pohybují na pomezí oborového a obecného zpravodajství)? Nechtěl jsem ztrácet čas, kterého nemám moc jako každý žurnalista. Měli jsme pěkný foto- a videoreportík nedávno od hasičů, kteří nám ho nabídli sami (máme dobré vztahy s jejich oficiálním fotografem):
http://www.horydoly.cz/vypsat.... Oba jezy byly moc daleko od Prahy a většina velkých i středních médií sídlí v Praze. Byly prázdniny a byl jsem jinde na reportážích. Prázdniny jsou smrtící pro všechny PR akce, protože redakce nemají dost lidí.