Na sobotu 3.2. se mi naskytla možnost si vyjet na letošní první vodu. Ke konci týdne pokukuji po vodočtech a byť má oblíbená Mže krásný stav, volím splutí Ostružné, která se už pár dní drží v Kolinci okolo limitu 40 cm a 1,7Q. Vlakové spojení je dobré a pro osamoceného singlíře nepředpokládám za limitu velké záludnosti. Těším se na omakání terénu zatím známého jen pozorováním z auta.

V Žichovicích nechávám auto a vlakem na Klatovy přejíždím do Kolince, kde ještě zvažuji pochod s lodí na zádech proti proudu pod Ujčín. Nakonec začínám pod jezem u koupaliště, neb pohledem do koryta je vody tak akorát a také čas díky zpoždění vlaku notně pokročil. 500m pod startem přetahuji první jez, nad kterým se dá dobře zastavit. Míjím ústí Kalného potoka a kousek pod Kolincem splouvám malý šikmý jízek.

Dále pokračuji po svižné vodě kroutícím se korytem o šířce 3 – 5 m s příjemným spádem a četnými peřejkami až k Puchverku.

Na konci Puchverku začíná regulace koryta a první dva stupně, kdy hned ten druhý, vyšší, bude mít za větší vody delší a propěněný vývar. Stavění nad ním bude horší, koryto je narovnané a voda bude mít tah. Byť je dále zregulované, plavba pokračuje svižně s občasnými peřejkami až k silničnímu mostu u Mokrosuk. Odhadem 300-400 m pod silničním mostem je 0,5 m vysoký kolmý jízek, pod kterým se i za průtoku okolo 1,6-1,7Q tvořil nepěkný válec. Tohle místo bude za větší vody další záludnost, voda nad jízkem táhne a bude nutno stavět s dostatečným předstihem.

Pod Kašovicemi se Ostružná schová v lesíku s množstvím popadaných stromů. Naštěstí ale bylo okolí koryta nedávno prořezáno od stromů, a tak obnáším jen jediný zával nad Hrádkem.

Před Hrádkem vezme náhon poměrně dost vody, jez je nutno přetáhnout a následuje odhadem kilometr mělkým korytem s občasným vystoupením z lodi. U mostu v Hrádku se voda vrací a začíná krásná asi 200-250 m dlouhá pasáž s častými peřejkami. Pod Hrádkem sebere vodu další náhon a začíná druhá, delší, suchá část s nepříliš záživným okolím. Naštěstí po návratu náhonu se řeka promění a Ostružná se rozproudí v krásných meandrech až bývalému mlýnu v místě podle mapy zvaném Hamr.

Náhon je zahrazen a všechna voda se prudce stáčí doprava na jez, který za zatáčkou a zdvižená stavidla není z koryta vidět. Nicméně, je to šikmá deska bez záludností a po podplutí stavidel pobaví tobogánový skluz do rozverného šplouchu.

Pak už následuje posledních pár set metrů a téměř před ústím do Otavy je poslední třístupňové menu, kde hlavně poslední hop nebude za větší vody nic pěkného. Lze ale zastavit včas u silničního mostu a vše omrknout.

Kolinec – Sušice

Kolinec – Sušice je hezký úsek řeky nabízející na 13 kilometrech jak peřeje, regulované koryto, meandry. Fotky jezů nedávám do článku, pošlu je Petrovi, aby je nahrál do kilometráže. Zpod Kolince se jedná o úzké koryto, kde bych doporučoval kratší lodě se zkušenějšími posádkami. Speciálně, pokud poteče více vody. A na příště bych se rád podíval i na horní část okolo Vehlartic, tak doufám, že se poštěstí a na vodu nebudeme čekat dlouho.

Pokračování po Otavě

Pak už popojedu posledních pár kilometrů po liduprázdné Otavě, která má krásnou vodu. Oproti suššímu sezónnímu období voda zakryla většinu kamenů, které prozrazují jen propěněné vršky vlnek. Po 6 km dojíždím do Žichovic, kde si po vylodění na závěr dávám finální pádlovačku za uplavaným báglem, kterému se zřejmě ještě nechtělo končit, dal pár kotrmelců do řeky a vesele si to sypal k Podrabskému jezu.

Kouďa