Raft.cz

Tisk z adresy http://www.raft.eu/Clanek-Nida-z-Brzegi-do-Stare-Kotlice.aspx?ID_clanku=2587
Kurzy Vodácké školy záchrany v roce 2025

Nida z Brzegi do Stare Kotlice

uveřejněno dne: 09.12.2024 | popisované řeky: Nida

aneb

Ve znamení pohody

Právě jsme spluli Malou Panew a řítíme se s naším VW T4 vstříc další řece, Nidě, od které nás dělí něco přes 100 kilometrů. Kolik to opravdu bude, neví nikdo z nás, protože naše navigace funguje ve zmutovaném režimu zcela odlišném od toho, který jsme mu nastavili. Jedeme po okreskách 4. řádu i po polních cestách a mám podezření, že některé z nich, zvláště v okolí osad, chlévů a sýpek patří k hospodářství a jsou soukromé. Řidič Honza je fatalista podřizující se každému mému pokynu, který ovšem nepřichází, protože je škoda zasahovat do běhu událostí, zvláště poznáme-li v jeho důsledku ty nejskrytější kouty Polska. Den je přece dlouhý.

Reklama
Tábořiště v Brzegi
Tábořiště v Brzegi

Svým způsobem cesta odpovídá zmatku, ve kterém jsem připravoval naše splutí Nidy. Ona totiž Nida je poměrně velká řeka, která má hodně tváří. Některé její úseky bývají hodně zapadané stromy a s ohledem na fyzický i psychický stav naší stárnoucí posádky bych nechtěl pokoušet její trpělivost. Jiné části řeky jsou nezajímavé a fádní. Bez informací je těžké sladit trasu s místy pro táboření. Hlavně poslední faktor mne nakonec přiměl k výběru trasy z tábořiště („pole namjotowe“) za obcí Brzegi k zámku Sobków, což je pár kilometrů řeky (kvůli zářezu na pádle) a půlku dne obětovat na přejezd.¨

Úspora času z Male Panwy nás však dovedla k Nidě o den dřív, a tak na tuto řeku můžeme věnovat celý den – takže čtrnáctka z Brzegi do Stare Kotlice. A k tomu přesun do Maluszyna na Pilicu.

Beseda u Plšků
Beseda u Plšků

S příjezdem na komunikace vyššího řádu se navigace uklidňuje a sebejistě vedu Honzu odbočkami z rychlostní silnice až na polňačku vedoucí k fotbalovému hřišti s krásnou říční pláží. Nikde zde není stín, ale je večer a tak nám to nevadí. Stavíme tábor a věnujeme se jídlu, konzumaci nápojů, které jak známo škodí, besedě se sousedy, okukování polských koček a borců na pláži a všeobecné večerní pohodě. Nakonec na pláži zůstáváme sami a tak se můžeme jít vykoupat – bez šatů pochopitelně. Nida má černou průzračnou vodu, příjemnou teplotu a rychle teče – říkám si, bude to zítra zajímavé.

Naše večerní i ranní koupelna v Nidě
Naše večerní i ranní koupelna v Nidě

A také je. Po ranní koupeli a bešprechunku se šoférem nasedáme do lodiček, a jak když šipka letí se vydáváme po proudu Nidy. Tedy, szlakem Nidom, jak ševelí Poláci. První kilometry až po Sobków jsou hezké, ale nepříliš atraktivní. Řeka teče bez výraznějších meandrů lučinatou krajinou, občas se k ní přiblíží hájek. Stále je čistá a rychle teče. Plavbu si zpříjemňujeme koupačkou. Po několika kilometrech se na levém břehu objevují hospodářská stavení náležící k zámku Sobków. Šakal jej doporučuje jako zajímavý zámek s dobrou hospodou, a proto zde dáváme pauzu na kulturní a gastronomické obohacení. Využívá ji jediný Osada, který má z nás všech nejkulturnější založení. Platí horentní vstupné a mizí v prostoru, kde naše oko zpoza brány nevidí jinou dominantu, než řadu pustých oblouků z rukou barokního stavitele. My ostatní se koupeme, trénujeme přejezdy v jazycích mezi několika ostrůvky a všeobecně se kocháme. S Milanem si sedáme na písčité dno uprostřed řeky, necháme si záda masírovat proudem a popíjíme červené víno.

Pohoda na Nidě
Pohoda na Nidě

Jakmile se Osada vrací, končíme siestu několika sousty výtečné paštiky Májka, o které Bolek tak pěkně mluví v televizi a vydáváme se na další plavbu. Ta je podstatně zajímavější – řeka se stává členitější a vstupuje do lesa, který protíná. Na břehu v borovém lese míjíme vodácké tábořiště, na vodě však nepotkáváme živáčka (ani mrtváčka). Nida je zde široká a rychlá, bez mělčin. Je bohatá na ptactvo a bylinnou oblohu a také na tabule s informacemi pro vodáky. Obecně se dá říct, že na polských řekách není nouze na kilometráže, mapky, časové údaje, upozornění o službách a další informace užitečné vodákům k bezproblémové plavbě. Po této stránce se vodácké Česko Polsku nemůže vyrovnat.

Jedna z mnoha informačních tabulí
Jedna z mnoha informačních tabulí

A protože do cíle splutí chybí už jen pár kilometrů, dovolím si malý exkurz k otázce táboření: Jsa vychován poměry na českých řekách vím, že se žádá spát v kempech a bivakování neřku-li divoké táboření je nežádoucí a stíhaný element. Protože Polsko není Balkán, trávil jsem při přípravě zájezdu hodiny se strýčkem Googlem a nad Mapami.cz a hledal místa, kde bychom na polské půdě realizovaly český přístup. Takže tábořiště vybraná dopředu jsem měl a určitě to nebylo na škodu. A teď realita: Obecně se dá říct, že najít kolem polských řek tábořiště není problém. Je rozšířená síť kempinků převážně dobré kvality s různými modely tarifů: někde za auto, stan a hlavu, někde jen za hlavu, jinde jen odhadem. Nejdražší přišly člověka na 250 Kč, nejlevnější ani ne na pajcku. S tím, že ty nejlevnější jsou spojené s vodáckými základnami (půjčovnami). Kromě toho existuje spousta zaplouváků, kam se můžete na jednu noc ztratit. Moje zkušenost takřka vylučuje situaci, že by zoufalý vedoucí zájezdu vezl nocí unavený houf reptajících duší a nenašel místo, ať již oficiální nebo neoficiální, kde by postavil pár stanů. Určitě se dá domluvit i s místními: několikrát jsme viděli loučku s na kůlu připíchnutým vzkazem: Chceš zde přespat? Zavolej číslo ---. Anebo konkrétně samota za Starými Kotlicemi, kde nás čeká Honza s autem a kde končíme naši plavbu po Nidě. Babka se okamžitě přikolébala a hned začala nabízet: Kyselé mléko? Sýry? A hned hnala dcerku, osmahlé venkovské děvče, aby nám ze studničního okovu doplnila žíznivé kanystry vodou. Ať mi nikdo neříká, že by nám na loučce vedle domu nedovolila za pár zlotek postavit pět stanů…

Zámek Sobków
Zámek Sobków

Třeba ale říct, že velice přátelské (a laciné) přijetí jsme dostali hlavně v jižních oblastech a ve vodáckých kempech, které provozují často lidé, kteří jsou od pohledu našimi bratry v pádle. V Mazurech jsme narazili na vymezování se vůči divokým táborníkům, které jsme ale v této rekreační oblasti chápali. V Pomořanech se však ujímá móda zákazových tabulek vstupu na jakýkoliv přístupný břeh a i ve vodáckých sektorech vás nezpoplatní pouze tehdy, jste-li platícími uživateli jejich služeb. Městské kempy (byli jsme v Malborku a Toruni) byly velice kvalitní, nevybočovaly cenami a hlavně byly v bezprostřední blízkosti historických center. A kvůli kompletnosti zprávy je třeba zmínit, že povolené (nebo minimálně tolerované) je využívání přírodních tábořišť podél řek, které plujete natěžko více dní a s tábořením se počítá. Pokud ovšem k táboru zajedete po lesní cestě autem, může být problém (viz zkušenost Vojty Jančara ve článku o Malé Panwi). Zkrátka, tábořiště kolem polských řek bych opět naplánoval, ale jen jako jistotu a s nadějí na dobrý operativní výsledek bych odjel s absolutně lehkou duší.

Osada (člen výpravy) na Nidě
Osada (člen výpravy) na Nidě

Psaní exkurzu o táboření časově netrvalo déle než proplutí lesem, přistání pár metrů od přistaveného auta a neúspěšného mléčného byznysu babky Polky. Navazujeme lodě a odjíždíme 40 kilometrů do Maluszyna na řeku Pilicu. Ale o tom až další díl.

Vladimír Hejtmánek

Post Skriptum: Tato fotka tady ještě chybí

 Černá voda ranní Nidy
Černá voda ranní Nidy



Další kapitoly:


Diskuse nad článkem
Letní pohoda, Eki, 13.12.2024 10:10
Nida, Petr, 23.12.2024 9:18
| Re: Nida, Vladimír, 24.12.2024 0:07
 
 


Facebook Facebook   RSS - články a novinky RSS 2.0 Email na redakci serveru raft.cz Chcete psát články pro raft.cz? Trička a mikiny raft.cz O raft.cz
Uvedené texty mají pouze informativní charakter. Vodácký sport je potencionálně nebezpečný a vždy je nutné posoudit zobrazené informace dle aktuální situace.