Pozdravy ze břehuDospělí šutry neházejí, je to zábava omladiny. Pravidelně se háže na Čierném Váhu (cikánský barák na soutoku tuším s Bocou) a před koncem splutí Belé (začátek Liptovského Hrádku). V Rumunsku po nás střílel chlapeček šípy z luku na mostku přes Mures a v Albánii na Valboně po nás nějací výrostci přímo skákali z docela vysokého mostu. Etnikum stejné, ale možno na to pohlížet jako na specifický sport, bílí škodí většinou zákeřněji. Co se padajících stromů dotejče, dost často se potkáváme se stromy na břehu, jejichž kořeny jsou zcela obnažené vodou anebo drží po nahlodání bobry na pár vláknech dřeva. Plout pod nimi není dobrý pocit a je fakt, že v tomto případě zrychlíme pádlování. Eki měl kliku, zrovna nedávno jsem se bavil s nějakými lesními dělníky a ti říkali, že před padajícím stromem neutečeš. No a já teda vidím další nebezpečí z bouřek, ale to je asi subjektivní záležitost, anžto mám vůči nim od narození fóbii. No a ještě jedno mimořádné nebezpečí je votrávenej háček. Zvláště provází-li vás životem nejen na vodě.  |