Staré časyTaké patřím k těm, co se jim "stýská po starých vodáckých časech". A to vodákem nejsem kdovíjak dlouho. Nebo? Poprvé jsem na vodu jel tuším v roce 1991 nebo 1992 a nebylo mi ještě ani 18. S partou zkušených trampů, co za sebou již měli řadu řek. Tábořili jsme tenkrát "kde se nám líbilo" a jistě tak, aby po nás nic nezůstalo. Od té doby jezdím vodu každoročně, někdy i vícekrát a tak ty změny také vnímám. A jak jen to jde, snažím se být víc v přírodě a ty "staré vidácké zážitky" předat svým dětem a dětem známých, kamarádů... Tak ještě ví, jak voní noc u vody, zmáčený les i laminát (a svědí na pozadí). Ovšem ano, chce to asi už opravdu pomalu jezdit kousek dál, na východ... |