Víš, solidní noviny mají pro své novináře interní zákaz autorizace. Vede k tomu jednoduchý důvod - zpovídaní se pak opravují, přemýšlejí co tím vlastně řekli, nechtějí potvrdit co řekli, bojí se co na to řeknou čtenáři, chtějí se udělat lepšími atd...
Mívala to MF Dnes (dnes situaci neznám), určitě to má Reuters a AP, možná i ČTK. V podstatě je to tak i v rádiích a televizích, protože mluvené slovo po Tobě zpětně nikdo sestříhávat nebude. Funguje to tak i u nás na Horydoly a na mnoha dalších zpravodajských webech.
U novinářů se autorizace bere ze strany vedení jako závažné provinění. Byl jsem v MF Dnes svědkem vyhození důležitého komentátora za to že s jedním politikem autorizoval rozhovor (nešlo při tom o obsah - ten byl korektní). Já sám jsem v těch samých novinách jednu redaktorku za tohle vyhazoval také.
A ještě taková praktická věc - jak bys chtěl časově udělat onu bájnou, mýtickou a legendární autorizaci? Jednak na to není čas, jednak bys článek neměl jako novinář kam doručit a jednak se článek během přípravy drasticky mění (třeba od dvouřádkové noticky na celostránkový materiál s fotkami a zpátky na jeden odstaveček). Tenhle kolotoč se denně opakuje podle toho, jaké události se dějí, jaké jsou k nim k dispozici materiály, jak jsou články napsané atd. Zasahuje do toho autor, šéf jeho části redakce, editor, hlavní editor a šéfredaktor. Přidávají se k tomu informace z archivu, tiskových agentur, od dalších redaktorů. Má do toho co mluvit grafik, fotoeditor, někdy editor internetového vydání.
Přesto zůstává smysl popsané události v naprosté většině správný. Viz Petrův příběh. Redakce domyslela to, co on ne. Prostě se ho zeptala na jeho návrh, co by to znamenalo pro vodáky. A pro vodáky to znamená jediné: Chceme pokuty za nepoužití vesty!