OptimismuTrochu optimismu - za tech skoro 30 let, co jezdim na Otavu jako zlatokop, nebo vodák tak se velice vyčistila. V zimě, kdy nejsou řasy (a milovníci pobytu v čistý přírodě okolo přehrad) nevozim sebou vodu a vařim z přehrad. Akorát před necelym rokem, to byl ještě zákaz pohybu mezi vokresama, tak jsem vzal děti na lodích na přespávačku na Orlík. Shodou okolností druhej den měla dcerunka dělat referát o Orlíku. Za chvíli přešla celá načuřená s otevřenou Wiki o Orlíku, odstavec Orlické vraždy - sudy a tak. a prej "poslyš, tati, já už nikdy žádnou polifku z vody z Orlíku nechci!" Že těsně předtim u Žďákováku vytahli už třetí mrtvolu jsem radši taktně zamlčel.   A před vánoci, když jsem jel po jedný řece, kde bylo vidět na dno metr hluboko a když jsem měl žízeň, tak jsem si prostě nabral do hrnku jednim pohybem přes bort... Nezvyklá pohoda.. |