V brdských kopcích pramení a na všechny světové strany vytéká přehršel říček, které s oblibou splouvá značná část vodáctva libujících si v jarních rychlých tocích. Jedna z těchto říček zůstávala jaksi stranou zájmu. Na západ tekoucí Bradava s délkou lehce přes 21 km a Petrem v jedné diskuzi překřtěná na Bradavku. Říčka je to malá, tedy zdrobnělina sedí a i se to líp vyslovuje. Je fajn, když si vodák k řece vytvoří takový bližší, intimnější vztah. Hned se jednomu líp jede.

Před dvěma lety jsem si ji, během vandru omrknul a od té doby netrpělivě hlídal vodočet v Žákavě. Zajímal mě hlavně vršek, protože pod Spáleným Poříčím teče v otevřeném údolí, podle map se celkem kroutí a tak jsem tam nečekal ani nic zajímavého. Ó, jak jsem se ale mýlil!

První březnový týden se okolo Plzně rozteklo snad všechno, co mohlo. Ve čtvrtek se ozývá Aleš, jestli si něco nesjedeme. Přidává se brácha a volíme právě Bradavu, která má ve čtvrtek 3,7kýble a 77cm. V sobotu ráno je vodočet na 1,82kýble a 56cm. Děti pláčou, manželky lkají, ale nic naplat, když Bradavka jako bájné sirény svým vábivým zpěvem zavolá, nemá námořník jiné volby…

Rychlou kontrolou stavu vody na mostě v Hořehledech zjišťujeme, že to tu s vodou není žádná sláva. Rychlé rozhodování kam teď… na Úslavu? Poslední prověrka stavu v Poříčí rozhoduje - když už jsme tady, tak jdeme na to a pořádně si zařádíme na Bradavce.

Startujeme na hrázi Rybníka Hvížďalka, kde probíhají stavební úpravy. Pod hrází je vyústění roury výtoku z rybníka a za ní cca 20m vybagrovaná strouha, kterou se svižně valí většina vody. Ano, tady začneme! Házím Pálavu přímo za rouru a naskakuju. Zachytává mě vracáček vedle roury a rotuji s lodí o 360° za odborných komentářů Aleše a Romana. První udělání na Bradavce bylo na dosah. Vyskakuju z lodi, otáčím ji a jedeme.

O 200 m níž je asi 2 m vysoký kolmý jez, pod kterým začíná letitá regulace koryta. Na krátkém úseku je cca každých 150 m třičtvrtěmetrový stupeň s kamenným záhozem a peřejí. Sem tam drhneme, chtělo by to tak 10 cm vody navíc, ale ještě to jede. Pod druhým stupněm je padlý strom. Brácha ho chce objet zprava, je zachycen kmenem, proud obrací jinak stabilní packraft a brašule si připisuje hrdé prvenství na hlášku „Udělal jsem se na Bradavce“. 100 m pod stupněm za silničním mostem v Poříčí se Bradavka rychle rozteče v korytě širokém tak 5 m a překvapuje nás nádhernou 20 m peřejí WW I. Dále pokračuje svižným tempem regulovaným korytem s několika nízkými larsenovými stupni.

S koncem regulace končí i rychlá jízda. Začínají meandry a hlavně vrbičky. Chvíli to jde, pak se ve vrbičkách dělí říčka do několika ramen, přes které jsou napadané stromy. Než se rozhodneme zastavit a porozhlédnout se, tak i Aleš díky brilantní akci ve větvích také získává výsadu pyšnit se hláškou „Udělal jsem se na Bradavce“. Během obnášení o 150m níž po totálně rozbahněné a traktory rozježděné louce, zapadám levou nohou až po zadek do bahna. To bude večer neopren ale vonět…

Pak ale začíná něco, co nás překvapuje. Žádná líně se kroutící říčka v meandrech, ale svižně tekoucí průzračná voda v korytě 4-6m, jen dva jezy, množství stupňů a hrázek, skalky a střídající se obtížnost v taktu rychlé ZW C až WW I. A ticho jen občas přerušené zpěvem ptáků.

Pod LG v Žákavě začne opět regulace doprovázená 5 stupni s larseny s cca 50m odstupy – vyšší bariéra z larsenu, kamenný zához, nižší bariéra z larsenu a opět kamenný zához. Tady bych rád ještě upozornil na předposlední ze stupňů, nad kterým je do dálky viditelná lávka, dobré to rozlišovací znamení. Zastavte ve vracáku pod lávkou, protože cca 20 m za ní je nízký stupeň s dlouhým vývarem, ve kterém se za větší vody bude tvořit válec zabiják. Pak už za zatáčkou sjíždíme u koupaliště poslední larsenový troják a Bradavka se s námi před ústím do Úslavy loučí táhlou peřejkou. Po 3km na Úslavě končíme u silničního mostu před Šťáhlavicemi, kde ještě chvilku chválíme dráždění Bradavky dvěma kajakářům začínající plavbu po Úslavě.

Celkový dojem z řeky je vynikající, skvělá jednodenka. Nadšení z plavby bez ztráty květinky mi ale kalí chmura, že kvůli mé nechuti se koupat nemohu také patřit do skupiny vyvolených, kteří se udělali na Bradavce. Ale všeho do času. Já se vrátím, Bradavko…

Na závěr ještě přidám trochu strohé statistiky:
Jeli jsme za 1,82 kýble a 56 cm v Žákavě, což je pro Poříčí mírný podstav, od Poříčí už je to minimum. Na dobře sjízdné jsme se shodli na stavu 2,5-3 Q v Žákavě. Pozor na některé stupně v regulacích, budou se pod nimi tvořit dlouhé válce. Více nad 3 Q už může být nebezpečných, v korytě bude obtížné včas stavět. Spluto bylo 9,6 km (hráz rybníka Hvížďalka – ústí do Úslavy) při sklonu průměrně 7,4‰ (429 m n.m. Hvížďalka/355 m n.m. ústí). Plavba se dá začít u mostu v Hořehledech, k Labežskému mlýnu budou hezké peřeje až WW I.

Před startem jsme dělali ještě rychlou prověrku Bradavky a Mítovského potoka nad Hořehledy. Šířka koryta 2-3 m, úsek Borovno – Hořehledy má famózních 89 m převýšení na 4,2 km a Mítovský potok má mezi Mítovem a Hořehledy 71 m převýšení na délce 2,8 km. Takže taky pěknej sešup. Je to vidět na mapách, jak toky lámou vrstevnici za vrstevnicí. Ještě, že tam nebyla voda, Čochtan byl při nás, protože tohle by bylo dost divoký rodeo. Bude lepší si to obšlápnout pěšky, aby člověk poznal, jestli to za vody lze jet.

Martin Koudelka