Máme velké štěstí, že voda v řece vydržela. Je totiž červenec a v tuto dobu Schwarza rozhodně splavná nebývá. V noci přijíždíme do kempu u lanovky Hirschwang, který je situován kromě malého plácku v podstatě na lesní cestě a ještě k tomu v kopci. Moc možností nemáme a tak bereme za vděk i místem s kameny ve stoupání první zatáčky.

Ráno s obavou sleduji vodočet, který již dva dny setrvale klesá. V týdnu zapršelo, voda v okolí Salzy výrazně stoupla, ale už to zase rychle opadává. Jsme na limitu s 5,12 m³/s, tak to snad půjde nějak projet. Vyjíždíme na nástupní místo Singerin, kde přitéká přítok Nassbach, ale nakonec zastavujeme asi 1,5 km pod ním u mostu. Obava z nedostatku vody byla velká, proto jsme úsek zkrátili.

Nastupujeme do čisté řeky u velké skály, vody je pomálu. Krásné zelené laguny přecházejí do bílé barvy tam, kde se dno zvedá a objevují se ve dně valouny. Jedeme v peřejnatém úseku nikterak těžkém, kličkováním dokážeme projíždět i místa, kde je vody méně.

Okolní krajina poskytuje nádherná panoramata a po necelé hodině a ujetých 5 km se začínají skály přibližovat k řece. Už z dálky je patrné, že se korytu zužuje, hlavně na levé straně sestupují skály až do řeky. To už víme, že se blíží soutěska s vyšší obtížností.

Zastavujeme ve vracáku a z lodě obhlížíme úsek před námi. Je vidět velký kámen při levé straně, voda jde kolem a zatáčí prudce za něho. Klasická S zatáčka. Co tam je, netušíme. Za tohoto stavu není žádný problém projet průjezdem vpravo okolo skály v řece a zastavit před další skálou v pomocném vracáku pro prohlídku dalšího úseku. Za kamenem jde proud do skály na pravém břehu, od které se odráží a za ní už nic není. Vše je čisté, dobře průjezdné s nádhernou přírodní scenérií. Kdyby bylo více vody, určitě by to bylo mnohem náročnější, než za našeho nízkého stavu. Takto to bylo WW II.

I dále si udržuje řeka pěkný proud v peřejích a častěji se objevují místa, kde voda směřuje do skalního masívu, od kterého se odráží. Jak je málo vody, musíme jet podél skal, za více vody asi bude možnost to lépe vyjet či objet.

Dále není již nic náročného ani záludného a okolní strmé skály dodávají splutí tu kochací nádheru. Končíme v zatáčce před kempem, kde u sjezdu ze silnice je závora. Níže pak následuje vyšší zeď, na kterou by se špatně vystupovalo a zároveň začíná vzdutí jezu.

Celkem jsme ujeli 11 km za necelé 2 hodiny, vody na minimu (5 kubíků), ale všude se dalo projet na nafukovačkách bez vystupování. Obtížnost toku WW I-II, za vyšší vody bude soutěska náročnější, ale jinak je to pohodová řeka s parádním okolím. Vodu má obvykle na jaře během tání, v létě spíše výjimečně.

Petr