Vyrazili jsme na letní výpravu na Malou Panew, protože Pilica už je nuda a tohle naopak prý strašlivá džungle. Když jsme sbírali informace, moc jich nikde nebylo. Takže nebudu úplně psát příběhy, ale spíš realitu kolem vody, třeba se to někomu hodí. Velmi stručná „kilometráž“ je na wkw.wloclawek.pttk.pl.

Startovali jsme oproti plánu až ve čtvrtek, protože počasí bylo od začátku týdne bídné, červencově lilo a tak. Ještě cestou autem jsme výborně zmokli. Trošku jsme se sice obávali o letní dovolenou, ale zase se zdálo, že vody v korytě by mohlo být dost. Zmíním, že výlet proběhl na vzducholodích.

Na vodoměru bylo při startu maximálně 25 cm, během putování pak stabilních 22. Minimum tam udávají 17 cm, ale zrovna napíšu, že to už musí být celkem problém. Fakticky pro celou trasu platí, že je potřeba sledovat dno a vybírat si nejhlubší místa. S respektem ke stovkám kmenů a klád, které leží všude a čouhají odevšad.

Trasa měla začínat v Puste Kuźnici pod jezem na pláži. Tak jezík jsme z auta neviděli, ale ta „pláž“ je o velikosti půlky pálavy, tedy jsme ihned pokračovali na soutok Male Panwi a Leśnice o 500 m níže. Kokotek se to jmenuje. Stav vody nás však nenadchnul. Protože jsme zkontrolovali i dalších asi 200 m koryta, plán byl zrušen. Tohle přetahovat nechcete.

Dalším cílem bylo nástupiště u mostu v Zieteku. To už bylo trochu lepší. Do práce se daly pumpy a řidičstvo převezlo auta až do Ozimku - nějakých 40km po silnici / skoro 50 po vodě. Neb již byl večer, lodní výlet byl sice zahájen, ale vzápětí ukončen po asi kilometru v lese nedaleko hřbitova. Pěkné místo, oheň a uvítací večírek OK.

Ráno nás plavmo minuly asi tři plasťáky, žádná hrůza. K předchozímu noclehu jen dodám, že železniční most před Krupskym Mlynem dělá pekelný randál, takže spát v blízkém okolí musí být zážitek. A od rána byly v dálce slyšet nějaké rány.

Lodní výlet pokračoval, ještě v dědině je velké kajakové nástupní místo (bylo prázdné). Bohužel jedna naše účastnice nedaleko po proudu šlápla na cosi ostrého, tak jsme strávili nějakou dobu zachraňováním nohy přímo u parkoviště u vstupu do obrovské muniční továrny. Kolem řeky je pak spousta cedulí, že se nemůže vystupovat ani fotit. Koryto dál vede lesem, písek na dně, borovice kolem, spousta hezkých míst na spaní. Když se pak blíží vesnice Kielcza, ubývá stínu a kolem řeky jsou spíš zarostlé louky a semtam pole. Každopádně zátočin pro koupání je všude plno a pláží taky.

Postupně se přibližoval večer a podle mapy.cz jsme usoudili, že cílem by mohlo být nějaké pivo v těch pár mlýnských hospodách cestou. Řeka se postupně stávala tou amazonkou z reklamy, všude rákosí a zarostlé zátočiny. Přenesli jsme lodě přes velký jez kousek od benzínky na začátku Zedowic. Chvíli před tím jsme minuli odbočku do náhonu ke Mlynu Bombelka, kde mají podle mapy snad nějaké i noclegi nebo co. Z nějakého důvodu jsme ale směřovali spíš dále k Mlynu Thiel, kde byl nakreslený bufáč a.t.d./a.t.p. Cestou jsme minuli konec náhonu od Bombelky, který byl tak zarostlý, že po něm nepřijela žádná loď aspoň rok… Takže dobrý odhad.

U Thielu jsme naznali, že jez je tedy megastavba, kde se někdo vyřádil s betonem a kameny, ale díky tomu je přenášení mnohem delší než minule. A hlavně vody je dole asi třetina. Jeli jsme totiž korytem, i když jinde psali, že se dá i náhonem…. Když jsme se blížili k mlýnu, navnadila nás tuctuc hudba, ovšem hospoda zde evidentně nefunguje minimálně stejně dlouho, jako zarůstá zmíněný předchozí náhon. Tucání šlo z hřiště, kde trénovali místní fotbalisti. Takže zase nic.

Probojovali jsme se k místu, kde se konečně vracela voda z mlýna do řeky. Nejvyšší čas hledat nocleh… Po pár stech metrech konečně trochu použitelné místo, ale po vyložení věcí se ukázalo, že je to mravenčí peklo. Byli všude na stovkách metrů kolem. Krásný les, ale bohužel už obydlený. Velmi nadšeni jsme znovu vše naložili a hledali dál. Po dalším zhruba kilometru jsme to zapíchli na ostrohu, kde nás řeka obtékala téměř dokola. V jednom místě sice bylo vidět kousek JZD, ale jinak správná divočina.

Ráno nás opět minulo pár plasťáků s poláky na výletě. Nic hrozného. Sbalili jsme herberk a pokračovali v průzkumu. Vody moc nebylo – je čas poznamenat, že podle mapy už od jezu pod Bombelkou část vody směřuje do velikánské polomrtvé železárny nebo co to v Zawadskie mají.

Řeka pořád teče rákosovou divočinou. Přes jez pod mostem na začátku města neteče nic. Zase přetahování a pokračujeme. Stále objíždíme civilizaci, ale postupně už zase lesem. Fabriku pozná každý podle komínů a počmáraného betonového plotu. Hned za ní je Przystan Tropicana, která vypadá stejně mrtvě jako včerejší atrakce….

Voda konečně obtéká konec města a pod dvěma silničními a jedním železničním mostem mizí v lesích. Mimochodem na mapách není (asi nový) obchod u posledního kruháče směr Kolonowskie, kde by se daly doplnit zásoby, kdybychom o něm věděli. Viděli jsme ho ale až později z auta.

Dále je řeka opět krásná a v lese, no je lemovaná z obou stran cyklostezkami. Jsou zde tedy pěkná místa k táboření, jen plán byl pokračovat až za pěší most, kde bude víc soukromí. Po nějaké chvíli jsme objevili velikánskou pískovou náplavku a tam zakotvili. Koupání, oheň…. tak normálně.

Předposlední den byl ve znamení spěchu, protože třetina výpravy měla čas jen do večera. A voda evidentně nebyla v nejlepší kondici. Stále někdo přetahoval nějaké mělčiny a sem tam neprůjezdný strom. Správné dobrodružství, pokud není 30 stupňů (bylo) a nespěcháte (spěchali jsme). Nadření jsme dorazili k jezu na začátku Kolonowskeho. Polští námořníci zde ale nemají šlajsnu nebo něco podobného, postavili tu přes polovyschlý jez žebříkovou válečkovou dráhu pro lodě. Nechtělo se nám vykládat herberk, tak jsme naše vzducholodě přetlačili přes oné. Dřina výborná, jejich lodě jsou lehčí, užší, pevnější a hlavně bez loďáků a beček.

Po pár metrech následovala Przystan kajakowa „Amazonka“. Zde konečně začíná pravé peklo. Hned kousek vocuď je most a u něj hospoda a picérka. Už Amazonka byla obložená autama, ale tady u hospody to bylo jako v úle. Turistickej mazec. Ale měli pivo, klobásu, pizzzu a tak. Snažili jsme se odstravovat a při tom ignorovat, jak postupně z amazonie připlouvají další a další plastoví kapitáni s lodníkama. Většina v ruce nějakou flašku nebo zlatý pohár, skvělé. Po obědě jsme dofoukli lodě a zjistili, že pod hospodou nastupují další davy. Kličkovačka mezi tím vším veliká, ta řeka není moc široká a semtam kmeny dost zavazí. Člověka by napadlo, že je to trochu jak někde na Vltavě. Pádlovat jsme ale museli, protože část výpravy již věděla, že bude muset po svých nebo stopem do Ozimku, aby stihla dnešní návrat.

V další díře jménem Fosowskie je veliká rourárna, ovšem hlavně přístav Natura 24. Úplně jsme si lebedili, že všichni ti sváteční vodáci tam pěkně vystoupí a šlus. Jo Ho Ho. Nevystoupil nikdo, ale do lodiček nasedlo dalších 200 pionýrů. Pomohli jsme našim spolujezdcům sbalit výlet a s obavami vyrazili dál. Bylo odpoledne, takže jsme věděli, že musíme brzy najít nějaké bydlení – neboť do Ozimku už to bylo jen pár kilometrů a dnes jsme tam rozhodně neplánovali dorazit. V tom šíleném davu jsme ale bydlet nechtěli… nechtěli jsme ani zjišťovat, co je na břehu za každým keříčkem. Děsivá pekelná vltavská hrůza. Stále jsme kličkovali a těšili se, jak všichni vystoupí v Staniszcze Male, kde byl úplně původní cíl našeho výletu, než jsme kompletní trasu posunuli níže kvůli Kokotku. Uf, konečně vidíme most a všichni pěkně u břehu. Paráda. Čekali ve frontě na ten polský žebříkový vynález přes místní jez A NIKDO NEVYSTUPOVAL.

Mají extra manuální techniku, že najedou plastem mezi zábradlí a pak se oběma čtyřma rukama vytahají na horní plošinku, ze které po deskách sjedou dolů pod jez. Těžko říct, jak to dělají malé děti a důchodci, které jsme v těch lodích taky viděli. Než jsme přenesli naše bágly a lodě pěkně po břehu, prakticky všichni už byli zase před náma. Na trávě zmatek čumilů, pod jezem zmatek čumilů a lodí…. Hrůznost pokračuje.

A začíná to být problém, protože na mapě nejsou skoro žádná další přístaviště, kde by tihle umělci mohli konečně z té řeky vypadnout. Neděle 5 hodin a oni asi nejdou zítra do práce. Desítky, stovky lodí.

Začali jsme bez ohledu na davy hledat místo ke spánku. Tady v rákosí a na polích už to není tak jednoduché, jako nahoře pod borovicemi. Řeka je sice pořád písčitá, ale hlubší, a stromy a větve v korytě dávají v proudu s těžkými loděmi docela zabrat. Nemohli jsme nic rozumného objevit a naštěstí přišel Port. Z-dálky se z-dálo, že námořníci konečně lezou na břeh a mizí. No většina jela dál. Pak po dalším kilometru další přístaviště tak nějak náhodně v polích. A plno jich furt jelo dál. A pak konečně v lese u Czarneho Dolu poslední plac, kde vyskákal i ten zbytek turistů. Mimochodem tam na ně na polňačce čekal obrovský autobus… Byli jsme už tak společensky vyřízení, že jsme ani neslavili. Úsek s davy jsme projeli dle možností rychle a pro celé kličkování si vůbec neužili tu hezkou řeku… škoda, tak příště.

Přicházel už večerní čas a vůbec to nevypadalo, že by někde kolem byla možnost zůstat na noc. Je potřeba zmínit, že tam, kde oni končili, začínalo poctivé kamenité koryto, ve kterém jsme sjeli poctivé peřeje mezi velikými kameny a kousek i s bílou (!!!) vodou. Je tady prostě úsek, kde Pánvička vypadá úplně jinak. Ovšem po maximálně kilometru je rákosová řeka zpět i s pískem a vším ostatním.

Na začátku Krasiejowa (baráky na dohled) jsme zastavili na takovém jakože obecním turistickém tábořišti nebo plácku na hrázi nad řekou. Z jedné strany jsme viděli vlaky, za námi celá ulice domů…. Ale měli to tu zařízené, takže nikdo moc neřešil, že si někdo dělá ohníček v civilizaci. Řeka na koupání OK, jen u břehu už nánosy lepivého bahna.

Ráno nám do Ozimku zbývaly odhadem 3 km. Bohužel z mapy nebylo vůbec poznat, jestli se tam bude dát někde zastavit a sbalit naše vybavení. Auto stálo u obchodu, ale první den pohled z posledního mostu na řeku nenabízel žádné možnosti výstupu. V Ozimku je další velká fabrika, jez a dále pak už přehrada, takže projet až za město nás vůbec nelákalo.

Poslední úsek řeky je opět písčitý, kroutí se lužním lesem, rákosí, klády, volavky a tak. I když už je kolem civilizace, výlet je to pěkný. V poslední fázi jsme intenzivně pátrali, jak se dostaneme na břeh a k autu. Asi 100m před tím finálním mostem je na levém břehu park, kde je Koniec splywu kajakowego. Velké přistávací místo, které ovšem v našich mapách nebylo. Dá se tam zastavit, umýt lodě, vysušit je, přes most je obchod… no prostě ideál. A zde na úplném konci trasy jsme objevili ceduli s touhle mapou.

Poučení:

• 22 cm je taktak, někteří účastníci byli z častého přetahování dost zničení
• Vodácká turistika ve spodní části našeho úseku je PEKLO…
• Víkend bude asi největší problém, ale ani náš poslední den – pondělí – nebyl zcela bez žlutozelených lodí…
• Nejlíp asi mimo prázdniny a po deštích, pak je to opravdu krásná divočina, kde se dá tábořit skoro kdekoliv

Pařez