Jeli jsme Ciocanešti-Iacobeni-Vatra Dornei (končili jsme asi 4km před soutokem s Dornou) za dost zvýšeného stavu po deštích 20.května 2010. Rychlá WWI bez obtížných míst - Ale: na vjezdu do Vatry Dornei za zatáčkou doleva (na levém břehu je fabrika) nečekaná velmi krátká peřej WWIII-IV, za zvýšeného stavu byla zcela bez překážek.

Vodáky prakticky nedotčenou Bistritu jsme jeli na pálavách začátkem července 2007. Nasedali jsme asi 20 km nad železniční stanicí Iacobeni a pluli až po přehradu Izvorul, celkem asi 110-120 km. Tento úsek se dá sjet za 5 dní. My jsme jeli velmi pohodovým tempem 6. Řeka je v horním toku čistá a teče kolem 6 km/h. Dále ve středním a dolním toku je pod většími městečky a vesnicemi občas znečištěná odpadem z domácností (popelnice v těch končinách neexistují). Obtížnost řeky je v horních úsecích asi WWI cca se třemi místy WWI-II. Jediným výrazně nebezpečným místem je jez v meandru u Zugreni (velký betonový val - voda teče spodem - nebezpečí nasátí, obtížné přenášení – kolmý bahnitý břeh). Vpravo od meandru je vorová propusť pro Pálavu zřejmě nesjízdná (málo vody, trčící ocelové výztuže). Kromě řeky samotné stojí za zmínku zejména okolní výhledy na malebné Karpatské kopce s možností velmi příjemných krátkých výstupů. Tábořit se dá téměř všude podél toku - louky, zahrady, mýtiny. Rumuni se kterými jsme se setkali byli velmi přátelští a nikomu nikdy nevadilo, že má na jednu noc na zahradě tábor s 8 stany. Z putovní plavby mohu poskytnout cca 30 min video. Martin