Prakticky teď co jsem se před pár lety až dostala na paddleboard a kajak, hledala jsem vhodný sport, co se dá dělat v Praze, dá se dělat individuálně a ne davově a ideálně při něm nebudu splavená jako kůň. Zároveň bylo podmínkou, že se mnou bude pes, který rozhodně není nijak nadšený sportovec, zato miluje všechny dopravní prostředky. Reálně jsem tedy začala takto jezdit až takřka ve středním věku.

Paradoxně můj otec je takový ten skalní vodák tělem i duší, prakticky srostlý s kanoí. Díky tomu zamlada na vodu s ním jezdila i mamka, i když bych neřekla, že ta byla až tak zarytým vodákem, spíš takový ten model háčka ala Svatební cesta do Jiljí. Přitom mne NIKDY s sebou na vodu nevzali. Teprve nedávno jsem se dozvěděla zajímavou historku.

To když otec přesvědčil mamku, že bude skvělý nápad sjet si Otavu hezky od Čeňkovy pily, akorát vynechal fakt, že je jaksi rozvodněná. Vesele máti naložil a vyjel, i když na něj řvali ze břehu hasiči, že je magor, a máma taky protestovala. Jejich bouřlivá plavba definitivně skončila na jednom z jezů, kde je to definitivně smetlo tak důkladně, je byla kánoe vejpůl. Otec sice přežil jez, ale myslím, že rozzuřená mamka mu dala zabrat víc. Asi z ní sršely blesky, protože ji nakonec vezl někam do města, kde jí sháněl kadeřníka, kterého si vydupala😂 V tu dobu ještě neměl páru, že je těhotná. Takže jsem tam tak trochu byla.