Retardéra Modřany O víkendu jsme byli na seakajaku v Měchenicích a zpět. Neděle nádherná, Praha zalitá sluncem. Rybářů po břehu mraky, nevadili, pozdravili jsme se, já si jel svou řeku, oni si lovili své ryby. ÁÁÁÁ Modřany, těším se na splutí, projíždím mírnou zatáčku a už se s 5 m plavidlem rychtuju do šlajsny, pádlo při boku a hurá. Dole vjíždím do rybníčku a vpravo se leskne, ne pavučina, ale vlasec. Nabírám ho lodí a snažím se zastavit (byl nade mnou a já ho neviděl). Mysleje, že rybář bude mít radost, že chytil velkého sumce - neměl. Řval na mne, jestli to nevidím - nevidím. Jeho dítě panicky křičelo prosím zastavte - o to jsem se snažil. Odmotal jsem vlasec z mého pádla, pak ještě neposlušný háček vyndal z mého prstu a poslouchal dál. To nemůžete zařvat, že jedete - já na to, ona je to sportovní propusť a za zatáčku nevidím. On - to není, to je rybochod, já - běžte se podívat na značku nad šlajsnou, je tám vodák v loďce. On - my si tu řeku na rozdíl od vás platíme, já - to mne mrzí, ale já vám přes vše přeji nádherný den, ahoj😀 |