Kousek za hranicemi mimo zájem vodácké veřejnosti teče jedna řeka, která si co do krásy či pohodové tekoucí vody může klidně konkurovat našim letním řekách typu Vltava pod Lipnem nebo Orlice. Krásné údolíčko s osamělými vysokými skalami, které se následně otevírá, oblázkové velké pláže, množství hnízdícího ptactva. Rozdíl je však velký, zde na vodáka nenatrefíte. Ona řeka se jmenuje Nysa Klodzka. Pramení na úbočí Jeseníků z polské strany a teče rovnoběžně podél hranice až do Klodzka. V Klodzku je asi nejlepší začátek pro dvoudenní letní splutí, jelikož je dobře dostupné od hraničního přechodu v Náchodě. Je to pouhých 30km. V horní části města je kemp, pod nímž je jez a většina vody svedena do náhonu. Ten protéká městem a je dvakrát zatarasen elektrárnami s velmi obtížným přenášením. Proto je lépe jet i za málo vody hlavním korytem nebo nastoupit až v dolní části města, kde se kanál vrací.

Úsek do Barda je poměrně zajímavý. Lesnaté údolí se začíná postupně svírat a Nysa teče pěkným proudem zpestřeným četnými peřejkami. Na svazích se tyčí samostatné skalní stěny, které spadají až do řeky. Lesy občas střídají pastviny a louky s množstvím pasoucího se skotu. To si takhle v poklidu plujeme, když najednou vidím vpravo nějaký pohyb. Otočím se tam a trochu mi ztuhnou rysy. Ono se na nás valí 10 krav. Peláší z kopce přímo k nám a vypadají jako stádo bizonů odhodlaných vrhnout se do řeky, tedy přímo do naší lodě. Těsně před vodou zabrzdí a zvědavě si nás prohlížejí. „No vodáky jsme tady už dlouho neviděly, že dámy?“ čtu z jejich mimiky. Pak jen shýbnou hlavy a otráveně se alespoň napijí, když už vážily takový kus cesty, aby si nás prohlédly.

Pomalu se blížíme k Bardo. Před sebou v dáli vidím nějaké peřeje a velké čeření hladiny. Že by něco zajímavého? Když přijedeme k tomu místu, nic tam není. „To už mám halucinace?“ říkám si. Důvod se po chvíli vysvětlí. Před námi ujíždí několik desítek kačen a potápek, které tak rozvlní hladinu, že to z dálky vypadá, jako by měly přijít nějaké peřeje. Před Bardo už následuje poměrně dlouhý olej, za což se vděčí velkému jezu na začátku města. Pomalu dojíždíme potápky, které se snaží před naší lodí prchnout. Vidíme i kolmý start přímo z vody, když se jedna z nich po ponoru vynořila v těsné blízkosti lodi a jak se lekla, tak to vzala rovnou do vzduchu.

Za jezem se voda rychle vrací zpět a následuje pěkný peřejnatý úsek až ke 3 mostům v centru Barda. První z nich je historický kamenný klenutý, pak je nový silniční a hned železniční. Hospoda je přímo u mostů a na lodě z ní parádně vidíte.

Od Barda pak údolí ustupuje a začíná být spíše rovina s množstvím luk. Přenášíme jeden z posledních jezů za Bardo a pak už následuje několik kilometrů poměrně svižné vody a mnoha peřejemi. Je jich určitě více než z Klodzka. Trochu to zde připomíná Orlici, kde v březích hnízdí stovky břehulí. Jsou zde krásné velké oblázkové pláže a občas přijde i zajímavé místečko s proudem přímo do větví nebo do kořenů stromu. Jak tak plujeme, nejsme si vůbec jisti, kde vlastně jsme. Kilometráž neodpovídá a tak pádlujeme stále dále. Najednou je tu most. Sakra, to jsme si ale mákli. To je už most na Kamieniec. V tomto malém městečku je krásný hrad a taktéž klášter. Dá se zde nakoupit a najíst, ale od řeky je to zhruba 500m.

Za Kamieniecem by měl být železniční most, ale na něho jsme vůbec nenatrefili? „Museli zde zrušit trať a most asi spadl při záplavách,“ mudrujeme vzájemně, abychom přišli na důvod jeho zrušení. To už se blížíme do vesnice Topola, kde vzniká najednou nějaké vzdutí? Že by jez? Chvíli pádlujeme a řeka se začíná čím dál tím více roztahovat. Vznikají zde ostrůvky a my vůbec netušíme, kam jet. Po chvíli je nám to jasné. Jsme na přehradě, která vůbec není zaznamenána v polské mapě a kilometráži. No, to je teda dobrý. S autem se k nám nikdo nedostane, aby nás vysvobodil, a tak nezbývá nic jiného, než to přepádlovat. Zprvu máme několik mylných cílů, jakým směrem plout, ale nakonec v dálce vidíme hráz a jedeme k ní. Jsou to zhruba 3km pádlování a už jsme u hráze. S pomyšlením, že dál už to určitě poteče a že další přehrada má být až za 10km pod Paczkówem, vylézáme na hráz. Musím si ale sednou, když uvidím, co nás čeká. Je tu hned další přehrada podobných rozměrů, jakou jsme právě přejeli. No nazdar. Jdu se zeptat do místní elektrárny u hráze, co následuje pak. Jestli tam opět není přehrada. U domů nikdo není, všude jsou ale otevřené dveře, auta a motorka. Zkouším to ještě u jiné branky, ale nikdo. Na břehu vidím rybáře a tak jdu k němu. A ona to ostraha elektrárny. S pánem se lámaně česko-polsky domluvíme. Hurá, za tou druhou přehradou je už řeka. No, tak do lodě a pádlovat.

Za hoďku jsme opět na hrázi, ale už té druhé. Navíc máme v zádech bouřku, takže jsme docela rádi, že už nejsme na volném prostoru. Loď házíme do původního koryta Nysy. Jak to tu muselo být pěkné, když tu ještě nebyly tyto přehrady. Škoda. Zbývají nám zhruba 2 km k mostu v Paczkówě, kde chceme končit. Dál to ještě 1,5km teče a pak následují další dvě velké přehrady.

Nysa nás ale překvapila. I když je potřeba končit dříve než v Paczkówě, tedy před první přehradou, přesto je to zajímavá řeka a alternativa k našim řekám. Úsek je dlouhý zhruba 30km a určitě to není o samém oleji. Úsek z Bardo je poměrně na letní řeku rychlý. Jen občas minete nějakou tu vesničku, jinak plujete neustále obklopeni pěknou faunou i flórou. Na trase jsou pouze 4 jezy. V létě se sjízdností mohou být potíže, i když by se měla dát jet po většinu roku. Další zajímavý pohodový úsek následuje pod přehradami z města Nysa, který je dlouhý zhruba 60km, než řeka splyne s Odrou. To je ale na jiné vyprávění.

Na tuto řeku se můžete vydat i tehdy, pokud nemáte vlastní lodě, nebo je nechcete sebou tahat. Půjčovna Metuje zajišťuje na Nysu dovoz i odvoz, navíc vám poskytne přehlednou mapku s nákresy jezů a dá několik důležitých rad pro pohodové splutí (informace ohledně sjízdnosti, kde nocovat atd.).

Petr