Sobotní Radbuza
Letošní ročník pěti plzeňských se vskutku vydařil, i když to zprvu vypadalo na pořádné sucho. Naštěstí v pátek 30.11. nasněžilo a přes sobotu a neděli odtálo něco do koryt.
Reklama
V plánu byl spodek Radbuzy z Dobřan do Plzně a Mže od Stříbra po upuštěné přehradě k silničnímu mostu - taková malá cesta do pravěku.
V sobotu ráno volíme Radbuzu. Jednak, aby do neděle ještě něco do Mže odtálo a aby se dostalo i na kamarády, kterým do sobotních plánů zasáhl strýček Příhoda. Navážíme lodě k dolnímu dobřanskému jezu a kvůli zamčenému vstupu na lávku k jezu řeku přejedeme na druhý břeh a zmíněný jez přenášíme. Přestože je na LG ve Staňkově hlásí 25 cm a 0,717Q, což je pod limitem, tak pod Dobřany příjemně teče a k našemu překvapení je na úseku k jezu na Strážné i několik peřejek.
Peřejka pod Dobřany
Jez ve Strážné přetahujeme přes most, který je těsně nad ním a od jezu až ke vzdutí přehrady České údolí začíná jeden nekončící volej, jehož splutí si zpestřujeme nájezdy do ledu na březích řeky. Dojíždíme k jezu pod Liticemi, který má u pravé kozy sjízdnou šlajsnu. Pak podjedeme most silnice na Litice, za kterým narážíme na zamrzlou přehradu. Plán přepádlovat přehradu odpískáváme a hlavním úkolem je prorazit ke břehu. Lodě s dvojčlennou posádkou střídavě metr po metru prorážejí krustou ledu cestu, kde čeká auto s vlekem a teplým borščem pro posilnění.
Průraz ke břehu
Poté převážíme lodě pod hráz přehrady, za kterou nás zhoupne ještě pár vlnek ve cvičném brankovišti, abychom si to následně rozdali s posledním dnešním volejem až k jezu v Doudlevcích. Než dojedeme, ještě smočíme lodě v Úhlavě, abychom měli další z Plzeňských řek odškrtnutou.
Průlom Úhlavy
Suma sumárum, Radbuza nepatří mezi svižnější toky, ale v úseku, který jsme jeli a já jej ještě neznal, mě příjemně překvapila proudící vodou pod Dobřany, kde jsem očekával spíše stojící vodu. Příjemná z Plzně dobře logisticky zvládnutelná jednodenka.
Nedělní paráda na Mži
Sníh přes noc na neděli odtál a LG ve Stříbře vyskočilo na příjemné dva kubánce. Sqělá věc, neb ve čtvrtek tam bylo mizerných 0,9 Q. Pro jistotu vyrážíme provést průzkum na Černovický most, jestli není přehrada zamrzlá. Není a tak je nad slunce jasné, že ze Stříbra pojedeme štreku vzor 1928-1963. To stál jez pod Blahousty, ze kterého nyní vyčuhují nad hladinu tři pilíře propusti a držel tzv. Starou přehradu, jejíž volej dnes začíná cca tam, kde původně.
Jez u Pičmana
Ve Stříbře je řeka mezi jezy zamrzlá. Naloďujeme se až pod druhým jezem, kde dostáváme školení od majitele zahradnictví, že je břeh a polovina koryta řeky soukromým pozemkem a nahodit lodě musíme až pod. Vody je dost, jen na LG u Červené lávky to lehce zadrhne a brzy dojíždíme na jez u Pičmana, pod kterým běžně začíná vzdutí přehrady. Teď to ale dál teče v původním korytě lemovaném údolím s množstvím skal. Celou scenérii umocňuje prosincové ticho a liduprázdno. Pod Pičmanem projíždíme pár peřejek a zapichujeme se do voleje jezu u Hamru.
Ten si v singlu sjíždí naši zadáci průrvou v pravé části jezu, pak se ale voda rozlije do šířky a lodě zadrhnou v mělčině. Pod lávkou nás pohoupou další peřejky, údolí uhýbá vlevo a my se blížíme k jezu pod Vranovem se šikmou spádovou deskou. V pravé části jezu je do skály prolomený vtok do náhonu s přepadem v levé části. Běžně je toto místo celé pod vodou a nad hladinou ční jen skála, ale dnes přepadem teče většina průtoku. Naneštěstí jsou tam nějaká železa a naplavené klády, a tak splutí této atrakce nepřipadá v úvahu.
Vranovský jez
Od Vranovského jezu je už poznat, že jedeme po dnu přehrady. Na březích se povalují lodě různých konstrukcí a výtlaků, mola roztodivných tvarů a co 100 m řopík. Všechno trpělivě čekající na čas, až dole na hrázi zavřou kohout a došplhá k nim zase hladina přehrady.
Naše kanoe pokračují čile v plavbě. Údolí se otevírá, řeka svižně teče a jen sem tam lehce uvízneme na mělkém dnu z jemného písečku, který nad Butovem začíná nahrazovat poctivý a smrdutý jílový mazlák. Ten se po bidlování zdatně drží listů našich pádel. Bývalý jez u Butova prozradí jen torzo tělesa na pravém břehu a pár vlnek na hladině. Pak už míjíme bunkr, který je normálně zatopený přehradou a projíždíme strženým Butovským mostem.
Bývalý most v Butově
Pokračujeme táhlým obloukem řeky doleva, za nímž se údolí začíná opět uzavírat a blížíme se k bývalému Válečkovu mlýnu.
Nad Válečkovým mlýnem
Ten dá tušit už jen z hromady kamení ze základů budov, ale z jezu nezbylo nic.
Konec před mostem
Řeka se ještě párkrát zatočí (obdivuhodné, jakou má i v tom bahně na dně tok paměť, na staré mapě této partie jsou záhyby krásně vidět), aby se přiblížilo vzdutí přehrady před opravovaným železničním mostem tratě na Konstantinky. A tam přišla zrada v podobě ledu na hladině.
Cyklostezka č. 37
Takže nastává plán B – improvizace. Vytahujeme lodě před mostem a díky stále držícímu sněhu v lese je celkem dobře táhneme po lesní cestě až k cyklostezce č. 37. Tam voláme vrchnímu logistikovi s autem a vlekem a zakončujeme letošní ročník 5P. Celou akci hodnotíme jak veskrze podařenou, přestože do 5Plzeňských chybí smočení v Berounce a Úslavě. Věříme, že nám to obě dámy protentokrát prominou.
Martin Koudelka